Informační centrum temelínské elektrárny navštívilo 400 tisíc lidí. O zaniklých obcích mlčí
Infocentrum Jaderné elektrárny Temelín letos vidělo osmdesát tisíc lidí. Málokdo z nich ví, že elektrárna zlikvidovala šest obcí a vysídlila skoro tisícovku lidí.
Temelín – Zmínky o renesančním zámečku Vysoký Hrádek se datují od let 1367. V roce 1948 památku zabavil stát a od té doby chátrala. Do roku 1987 v něm hospodařilo JZD. Byla tu jídelna, školka, odchovna kachen. Než ho převzala společnost ČEZ a objekt vlastně zachránila. V roce 1994 ho odkoupila od restituentů. Patnáct let v něm provozuje informační centrum elektrárny. Tolik z pohledu na dnešní zámeček a na jedinou připomínku k historii místa v něm.
Infocentrum Jaderné elektrárny Temelín – schéma reaktora
Centrum ukazuje hlavně makety a schéma výroby elektřiny z jádra, cestu od objevitelů atomu a uranu až po současnost. Historii budování elektrárny s fotkami staveniště v roce 1986. Jeřáby a torza prvních chladících věží. O obcích a lidech, kteří museli ustoupit dílu, o bagrech, které vytrhávají i s kořeny vzrostlé stromy v sadech, centrum mlčí.
„V informačním středisku jsem byl jen ze zvědavosti. O našich zbouraných vesnicích tam nic není, a to je škoda,“ říká Jiří Vrzák z nedalekých Litoradlic, které těsně unikly bourání při stavbě Hněvkovické přehrady. Jeho strýc František Vrzák, kronikář z Podhájí, takové štěstí neměl a dožil v budějovickém paneláku, podobně jako stovky dalších místních obyvatel.
Vesnice se bourat nemusely
Za ostudu a neúctu považuje ticho kolem zlikvidovaných vesnic Knín, Březí, Temelínec a dalších také devětasedmdesátiletý Vladimír Vodička z Temelína, bývalý zaměstnanec Jihočeských energetických závodů.
„Proč vyrábíme elektřinu na vývoz a na úkor staveb a bourání vesnic? Dnes o nich mladí lidé nic neví,“ myslí si .
Jaderná elektrárna Temelín (JETE)
To potvrzuje muž středního věku, který přijel s rodinou na prohlídku infocentra a parku okolo. „Chtěli jsme vidět hlavně park. Že tu stály nějaké vesnice? To nám nikdo neřekl, slyším to poprvé. Je pravda, že hodně vesnic se zbouralo kvůli těžbě uhlí v severních Čechách,“ uvažuje.
Centrum mimo jiné představuje expozici Krajina a lidé s kýčovitými fotkami přírody a ptáků, obrázkem jakési anonymní chalupy v selském baroku. Také náměstí v Týně nad Vltavou. Má ukázat obraz jaderné energetiky v nejlepším ekologickém světle.
Na památku dodavatelům elektrárny
Před zámečkem nedaleko vstupní brány elektrárny leží balvan s tabulkou. Informuje, že kámen a okolní park je pomníkem z roku 2003 dodavatelům JETE. Ve třech jazycích. Na stejném místě měli majitelé zámku zahrady se skleníky. Vedení informačního centra tvrdí, že dostatek informací o historii místa najdou případní zájemci v Městském muzeu v Týně nad Vltavou. Je tu i expozice vltavínů.
Antonín Pelíšek
Podle Vrzáka mohly dnes vesnice stát. Alespoň jako rekreační stavby. I se zahradami a sady. Nebo mohly přečkat životnost elektrárny původně vypočítanou na pětadvacet let. Ty domy tu byly u dvě století. Skoro podobného mínění je dnes i předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Ochranné pásmo se totiž projektovalo na původní sovětský model elektrárny, vesnice ČEZ demoloval po roce 1986, kdy stavitele jaderných elektráren vystrašila katastrofa v Černobylu. Absurdní je, že jako v Černobylu dnes krajina kolem elektrárny vypadá. Tolik proklamovaný lesopark na místě vesnic se smrskl jen na plochu kolem informačního centra.
Zůstal jen hřbitov
Jedinými stavbami, které demolici přežily jsou hřbitov a kostel ve Křtěnově. Vladimír Vodička chce nechat přeložit ostatky své matky do hrobu ve Křtěnově, kde má pochovaného otce. „Chtěli zlikvidovat původně i hřbitov, ale nedali jsme ho. Kostel přišel o výzdobu, je to dnes jen taková kaplička,“ říká.
Na bráně hřbitova visí tabule s upozorněním, že od roku 1261 tu stála obec, která zanikla v roce 2003. V letech 1869 měla 253 obyvatel. Dodnes se u kostela scházejí pamětníci a rodáci. Na svátek svatého Prokopa vždy 4. července. Je jich stále méně.
Zůstal jen hřbitov…
Uctít bývalou obec se rozhodli rodáci z Jaroslavic ze sdružení SK Jaroslavice 1382. K pětadvacátému výročí jejího zániku, to je příští rok, otevřou repliku návesní kapličky. Bude stát jen padesát metrů od původní kapličky sv. Vavřince, kterou v roce 1988 zatopila voda Hněvkovické přehrady. Na stavbu pořádají sbírku, projekt už mají hotový.
„Replika připomene malebnou obec na břehu Vltavy, kolem níž proplouvaly vory,” říká s nostalgií pětašedesátiletý Jan Šebor, který se narodil v mlýně v Jaroslavicích.
Antonín Pelíšek
Foto: Lech L. Przychodzki